Říjen 2012

Konec..

8. října 2012 v 12:55 | Dee
Tak se tu mějte, stěhuju se. Potřebuju si zas udělat utajené místečko na ty moje vykecávky.

Mlčím, zatím..

7. října 2012 v 21:33 | Dee |  "Tajný deník"
Nový blog, nic jiného mi asi fakt nezbude. Dostane se sem tolik lidí, až to možné není.
Dyť tady už se nedá napsat vůbec nic :D. Měli by jste všichni zapomenout tu adresu abych měla klid a nemusela odsud zmiznout. Takže jasné, od teď sem nikdo nechoďte! No,dobře uplně nikdo ne, ale pár lidí by nemuselo. Prostě jen pro klid mojí dušičky že se můžu někam jak kdyby vykecat a v podstatě by se to neměl nikdo dozvedět. Jo, kde jsou ty časy kdy to tak bylo? To už je táák dávno, že si to snad ani nepamatuju.
A taky by mě sakra zajímalo jak to tu někteří našli. Ikdyž, možná ani ne. Bůhví co bych se mohla dozvědět.
Mám takovou divnou náladu, moc divnou. Dneska sem si dojela pro věci k teďka už bývalému a i přes to všecko to je takové divné. Asi to bude tím že jsme spolu byli rok, a vídali se skoro každej den a tak vším. A ne že bych si připadala trošku jak magor, že sem tam za ten den jela několikrát :D. No co, se stává.
Haha, a dnešní noc bych měla úplně vynechat tady z toho článku, ne rovnou z celého blogu. Ale když..
Uaaa, já to kašlu toto. Jednou se to stejně dozví, ale nemusí to být teďka,no. Ale.. Uplně bych psala, všechno.
Ale pro bezpečnost světa nemůžu. Ale když já chcu,chcu a chcu :D ..
A dost raděj to tu vypnu a jdu se konečně pořádně vyspat, a dospat tu dnešní noc a celkově ten týden. Nechápu jak můžu být tak unavená, fakt to nechápu.

Memories

4. října 2012 v 22:12 | Dee |  "Tajný deník"
Ani nepočítám jak dlouho sem se neozvala, není čas a hlavně nálada.
Celá ta krize došla až na svůj vrchol a je konec. Nejspíš na furt.
Nemám ráda jak mi vyčítá že chodím na všemožné akce, možná proto abych zapoměla a nebolelo to tak. A možná se dá říct že se trošku povedlo, jenže to má jedno velké ALE!
Jsou věci které se nestanou ani v příštím životě a tohle je jedna z nich. Veřte mi že jo. Ikdyž to včera bylo šílené a hrozně fajn, tak je to krávovina. A ikdyž se vlastně nic nestalo.
A nějak bych se chtěla vypsat co se vlastně dělo, ale nemůžu. Aspoň tady ne, možná by to chtělo novej blog, kterej nikdo nebude znát a budu tam moc psát všecko. Postupem času k tomu asi dojdu.
Hrozně moc toho v sobě teďka dusím, úplně se mi prsty rozbíhaj po klávesnici a píšou to všechno, ale vždycky je na poslední chvíli zastavím, je to pro dobro světa. Jen jednu větu je nechám napsat.
Ten pocit, když jsme tancovali, celý svět šel nějak mimo, jakoby nebylo nic víc než ta písnička a my.
Je to se mnou špatné, já vím.
Ničí mě to, nevím co víc, asi kombinace obojího.
Kéž by se můj život vrátil do normálních kolejí, nebo se aspoň trochu srovnal a ta hlava mi nevymýšlela takové věci.
Nějak mi to uvízlo v hlavě..