Září 2011

Fakt tam musí být nadpis?

22. září 2011 v 11:22 | Endy
Jak v blázinci. Jop, opravdu si tak připadám. Fotřík se absolutně zbláznil, řve nejen po mě, ale i po matce která se mě zastává. Hnus tohle, i Rex uznal že mám místo otce debila. On mi totiž pokaždé, když jsem na něj před ním nadávala, říkal ať dám pokoj, že nemám důvod nadávat a tak. Ale po tomhle musel uznat že to není normální.
Jinak, posledních pár dní si připadám jak v ráji, je mi absolutně úžasně a mám pocit že mi všechno vychází...
Včera jsem byla s Kááč venku, málem ji ze mě jeblo, protože ona Rexe zná, a dokonce do něj jednu dobu byla zamilovaná. Tak ji velmi zajímá všechno co se kolem něj děje, a ještě když se to týká mě.

Hihi, veříte že zamilovanost je hooodně fajnový pocit ?...Připadám si jak kdybych se měla vznášet, narostly mi křídla a konečně mám fakt radost ze života.
A jestli on si kvůli mě dá pokoj, to by bylo úplně dokonalé. Vymývat mozek si fakt nemusí, a to že si kurví zdraví to je taky hrozně fajn pocit. Když už mi na něm tak záleží, tak prostě musí přestat.

Konečně můžu říct, že jsem šťastná....

A ještě teď přesvědčit kámošku, ať jde ven s Honzou, a budeme všichni spokojení. Ale ju přesvědčit to bude ještě sranda, ale určitě se to povede. A jestli ne, tak mám vymyšlený záložní plán, který určitě vyjde. Ikdyž je to docela hnusné.

Brr..Zima :/

19. září 2011 v 14:34 | Endy |  "Tajný deník"
Kurna, co to je s tím počasím? Jsem nemocná, ikdyž to už jsem byla i včera, ale expert Endy si nedala říct a musela jít ven. Ne že bych toho litovala <33.. Zas s Rexem. A viděli nás naši, tak měli spoustu blbách keců. Ale tak neštvě mě to.
Ha, dneska bych měla prodávat srdíčkový den, ale když tam je tak hnusně, že to není možné. Tak snad zítra bude hezčejc, doufám xD. Jakože fakt mě to nebaví v takém dešti,a kose.
Ráno cesta na Kotvu s Rexem. On si jel pěkně do školy a já se flákat,haha... Způsobila jsem psychický šok Alence a Sim, protože jaksi neočekávali že ho potkají, Alík na něj potom už trochu chytal nervy, ale zvládla to, nezabila ho.
Ale ten včerejšek *in love*..Zbláznila jsem, ale když on je tááák mega sexy,krásný,úžasný... Prostě Pan Dokonalý <33

Štěstí ?

18. září 2011 v 16:32 | Endy |  "Tajný deník"
Spousta lidí tvrdí, že jak moc jsi byl šťastný, poznáš až když o to štěstí příjdeš. Možná je to pravda, ale co když vím,že kdybych přišla o jedinou osobu, tak bych přišla o štěstí. Prostě to vím.
Nevím co bych bez něj dělala. On se za těch pár dnů,možná týdnů stal někým hrozně důležitým.
První kluk, kvůli kterého jsem byla tak moc nervozní. Klepala jsem se jak ratlík,doslova.
Přestat kuřit,kvůli němu. No,vzhledem k jeho řešení, to bude asi lepší. To že mi rozebral dvě cíga na cucky, a jedno spálil. No,budiž.. Ale že mi zabavil celou krabku,rozebral zapalovač a večer napsal že ty cíga spálil. To už je moc, takže závěr zní... Nekuřit před ním, nekuřit vůbec nebo kuřit tak aby se to nedozvěděl. A Endy si vybírá druhou možnost, nekuřit vůbec...
Uvidíme jestli to vyjde. Musí, už jen kvůli němu.
Bylo mi s ní tak úžasně, tak dokonale. To snad ani nejde popsat slovy, prostě je fajn a nevyměnila bych ho.
Hihi, smála jsem se zjištění že chodil s malou Marci a do teď to nechápu. Ale budiž no. Je to jeho věc.
Přemýšlím že se seberu, zmizím za ním..Místo hlupého chatu na fb :/...

Zdeptaná..

9. září 2011 v 12:09 | Endy |  "Tajný deník"
Panebože, je začátek školy a mě už to tam bytostně nebaví. Jak ve vězení, sedíš tam a nevíš za co. Přesně to vystihuje. Přestávky ještě ujdou, ale v hodinách. Nedávám to, chci odtamad. Spousta nových učitelů. shánění učebnic, psaní zápisků. Prostě a jednoduše, oblbování. Hlavně matika, zoufalé. Máme na záskok takovou starou, hodnou paní. Jo, to by ještě bylo fajn. ale když ona s náma zachází jak s prvňákama a ještě její uspávácí hlas. To se prostě nedá.
Mám chuť se na všechno vykašlat, na školu, na hraní poslušně holčičky, na Rexe. Prostě na všechno.
Včera jsme se s ním minuli u Čezky, byli jsem se Tejinkou zapálit svíčky za hokejisty. A on tam někde byl taky, ale bohužel. Madame Teja musela jít domů, protože si chytře vezme jen mikinu a pak málem zmrzne. Hlavně že normálně tahá dvě.

Sourozenci :)

8. září 2011 v 11:01 | Endy |  Chytré kecy na téma týdne..
Když jsem byla mladší, tak jsem hrozně chtěla být jedináček. Chtěla jsem mít pokoj jen pro sebe, nemuset se starat o mladšího sourozence, ikdyž to jsou jen dva roky, ale stejně rodiče někdy žijou v představě že jsem zodpovědnější. Také kecy. Furt jsem se s bráchou prali, o hračky, o místo na hraní. O blbosti prostě, samozřejmě, i teď se hádáme, přeci jen, jsem spolu každý den, a to se člověk pohádá s každým. Ale nedokážu si představit že by tu ten pitomec nebyl. Mám ho ráda, ikdyž to tak někdy nevypadá. Ale je to tak, Je to můj praštěný bráška. Malý, ikdyž už moc malý není. Zkazila jsem ho, naučila jsem ho chodit na akce, seznámila ho se spoustou lidí, se kterýma se teď on třeba baví víc jak já.
Teď už chápu, proč všichni jedináčci chcou sourozence. Vždyť to musí být nuda, nemít v rodině alespoň někoho ve svojí věkové kategorii. Nemít nikoho s kým můžete řešit blbosti, vymýšlet nové slova, které nedávají smysl.
Ale zas, pokud někdo má sourozence, který je o dost mladší, starší tak to taky asi není nijak moc úžasné, ale počkejte si. On vyroste, a pak budete rádi že ho máte :)

Co se,sakra, stalo?

4. září 2011 v 21:11 | Endy |  "Tajný deník"
Nechci aby byl dojebaný. Ale bohužel, já už mu nepomůžu. Jen proto, že on o mě už nestojí, ani jako kámošku. Jeho věc, no. Ale mrzí mě to, co jsem mu tak hrozného udělala? Vůbec nic, co by nešlo odpustit. Kdyby chtěl.
Nemám dneska náladu na psaní, tak jen obrázek a odkaz a GN ♥..


Jsem zkurvená emařka..No a?

2. září 2011 v 9:10 | Endy
Ha, škola. No, nic zvláštního. Zas vidět ty ,,milé" obličeje spolužáků a hlavně spolužaček. Ale budiž, zase se snesem, ne že bychom se nějak moc zbořňovali, ale těch deset měsíců to vydržíme a pak zas dva měsíce pauza. Nepochopíte, ale mě se povedlo přijít první den do školy nemocná. Talent, no. A samozřejmě dneska do kina s rýmou, taky super nápad. Ale už je to lepší, nebolí mě hlava a krk už je taky celkem v pohodě.
Jen ta psychika je docela v háji. Mě nevadí že na mě sereš, ale pochop že já potřebuju alespoň nějaký kontakt na tebe. Jako ne že by to bylo akutní, ale jestli jednou bude, tak si tě najdu. Můžem za to oba, ne jenom já, nebo ty. Takže následky si poneseš taky.
Šílím, normálně jsem se z něj zbláznila. Po dlouhé době, kluk který mě fakt dostal. Přemýšlím nad ním ve dne, v noci. Nejde přestat. Chci ho, musím ho mít. Příjde mi že na tom záleží můj život. Vím,je to blbost. Ale mám takový pocit. Budeš můj, musíš být můj.
A dost, nesmím se zbláznit. Pozdě, už se stalo. Tak to alespoň trochu omezit. Pokusím se, ale nic neslibuju.

Vzpomínám, jak jsem loni psala článek o filmu na kterém jsem byli se školou na začátek školního roku, a dneska večer můžu psát znova. Příjde mi to jako chvilka, ale je to už rok. Od té doby se spousta věcí změnila, musela jsem zrušit původní blog, zvládla jsem se rozhádat s pár lidma, najít pár opravdových přátel. Několikrát se zamilovat, několikrát si rozbít hubu. Prostě se toho moc změnilo, ale za některé změny jsem ráda.
Začít se postupně měnit,až se ze mě stalo to co jsem. Lidi se na mě divně dívaj, ti mladší pokřikujou cosi o zkurvené emu, ale nikdo mě nedonutí toho nechat.