Nic není napořád...

26. srpna 2011 v 12:19 | Endy |  Občas píšu..
,,Dej mi pusu." Jo, tak touhle větou to kdysi začlo. Jednou, nevinnou kamarádskou pusou. A jelikož to bylo na jakési akci, tak nezůstalo jen u pusy.
Od té doby si ji pokaždé našel, nechtěl ulítavat s někým jiným. Vždycky to bylo nenápadné, objal ji kolem pasu, pro ty co nevěděli, to vypadalo, že ji jen podpírá. Jen oni dva věděli že to tak není. Vždycky skončili spolu, ikdyž třeba nechtěli, ale prostě to tak bylo. Nechtěli spolu oficiálně být, to už tu jednou bylo a nedopadlo to moc slavně.
Měli se rádi, jako sourozenci, byli jako nejlepší kamarádi, věděli o sobě všechno. Vždycky když se jednomu nedařilo, byl tu pro něj ten druhý.


A když se trochu napili, nebo měli jen naládu stali se víc než jen kamarády. Bavili se, užívali si, byli nerozluční, až jednou.
Na jedné akci,ona tam ještě nebyla. Neodolal a šel si s ostatníma zase zahulit. Ze začátku se nic nedělo, klasický stav, ale pak se mu začalo dělat špatně, motala se mu hlava, měl halucinace, bylo mu nesnesitelné horko a furt vykřikoval že ji miluje, ikdyž ona ho bere jen jako zábavu.
A v tomhle stavu ho našla, musela k babičce na oslavu, proto přišla později. Možná by bylo lepší kdyby tam nebyla vůbec.
Nemusela ani zvonit, vešla do baráku, cestou potkávala známé, ale ho nikde neviděla. Potřebovala mu říct, že ho miluje, že bez něj nechce žít, ikdyž on ji nikdy nebral vážně.
Konečně zaslechla ze zahrady jeho hlas. Vyšla opět ven a potmě šla za ním. Neviděla ho, jako vždy byl celý v černém, ale pak ho zaslechla, slyšela svoje jméno.
Našla ho ležet v mokré trávě, byl celý od bláta, měl horečku a byl hrozivě bledý.
,,Panebože, co se tady dělo?" ptala se v duchu.
Ptala se ho co se stalo,proč ho tu nechali,co pil nebo hulil. Nebyl schopný jí odpovědět, jen furt opakoval jak moc ji miluje,a že ji nikomu nedá. Odpovídala mu že ona ho taky, držela ho za ruku, ale druhou rychle ťukala smsku bráchovi ať přijde na zahradu. Najednou ztichl, jen ji pevněji sevřel ruku a řekl : ,,Miluju Tě! Navždy. Jsi jen moje. Nikomu tě nedám."
Zaslechla bráchův hlas, ozvala se že jsou tady a otočila se zpátky. To co viděla nikdy nezapomene, jeho oči mrtvě zíraly do tmy, to vyznání lásky bylo to poslední co řekl.
,,Nééé, to není pravda, ty musíš žít."
Probrala se až v nemocnici...

Pár dní potom byl pohřeb, sešlo se hodně lidí, ale ona se zdržela jen chvíli. Nesnesla pohledy jeho rodičů. Tiše jí vyčítali jeho smrt. Vždyť u něj byla poslední, jeho poslední slova patřila jí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rozka Rozka | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 12:23 | Reagovat

neskutečně smutné a přesto krásné :( :) Páni

2 Eliss Eliss | Web | 26. srpna 2011 v 12:25 | Reagovat

Super článek :-)

3 Rozka Rozka | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 12:36 | Reagovat

Ano, to je pravda, kdyby bylo všechno stejné, byla by tu až moc velká nuda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama